další ,,delší´´Kapitolka

25. ledna 2010 v 19:59 | Baríísek-Lowe |  About Backstreet boys
další ,,delší´´povídání o Backstreet Boys...

Byla sobota 1.srpna a Alex či AJ, jak ho známe, byl první na Glořiině seznamu. Byl pozván na 12:30 a následovat ho měl Tony Donetti ve 14:30. Z promo fotek bylo jasné, že jsou obaví tmaví, hezcí, a navíc mají nespočet zkušeností jako zpěváci, tanečníci a herci. Gloria i Lou měli jasné tušení, že tito dva by mohli být ti praví. A to se potvrdilo.
AJ přišel se svou matkou Denise, která svého syna doprovázela ke všem koncertům. Oba už slyšeli o Lou Pearlmanovi, o jeho bohatství, letecké společnosti, a když odbočili z hlavní na cestu k jeho krásnému domu, bylo jim jasné, že žádná z historek o jeho úspěchu nebyla přehnaná. I když ne příliš nápadný, je to přece jenom dům se čtyřma ložnicema a taktéž dva Rolls Roycy a dlouhá limuzína před domem o něčem svědčí. Alexovi a Denise bylo záhy jasné, že jestliže tento člověk chce založit skupinu, rozhodně na to má peníze.
Další důkaz Louova bohatství mohli oba vidět uvnitř domu. Ve skleněné vitríně jednoho z pokojů se nachází jeden z originálů C3PO, zlatého robota z legendárního filmu Hvězdné války, v další helma ztělesnění zla Dartha Vadera a v obrovské vchodové hale jeden z originálů modelu vesmírné lodi Enterprise z filmu Star Trek. To jsou všechno velmi drahé, ale tak vzácné symboly a kromě peněz ukazují také to, že když se Lou Pearlman pro něco nadchne, nikdy nezůstane na půl cesty. Vždy požaduje za své peníze to nejlepší. A když to získá, dá tomu nejlepšímu péči. A to bude platit i pro Backstreet Boys.
AJ i Denise byli Louem úplně okouzleni, Připadal jim spíše jako nějaký hodný staříček než jako boss mamutí společnosti a AJ jim byl příjemně překvapen. ,,Očekával jsem nějakého drsného byznysmena v šatech a kravatě. Ale Lou byl úplně uvolněný a přátelský ,Tenhle člověk je uplně v pohodě´říkal jsem si. Okamžitě jsem si ho zamiloval a taky mi bylo jasné, že to s tou skupinou myslí vážně.´´
AJ musel zazpívat jednu z těchto tří písní od New Kids:,,I´ll be louving you forever,Didn´t i blow your mind a nebo Please don´t go girl.Píseň byla vybrána náhodně a zpěv byl doprovázen playbackem z kazety. Zatímco AJ zpíval, Gloria ho natáčela na video a Lou a Denise dělali pozorné publikum. Pak ho požádali, aby zatančil libivolným stylem na hudbu dle svého výberu. Na pohled byl tehdy AJ jen hubený čtrnáctiletý hošík, ale jeho vystupování bylo obdivuhodné. Měl živou náturu, sebevědomí mladého muže a vždy, když začal zpívat nebo tančil, jako by ožil. Měl vrozený rytmus v těle a jeho talent byl ještě umocněný lety taneční praxe.Také měl výrazný hlas, který sliboval, že by se mohl vyvinout do plného barytonu. A k tomu všemu ještě na někoho tak mladého neuvěřitelně vyvinutý podiový projev. Jednoduše řečeno - pro hudební skupinu jako stvořený. To co tehdy poznali Lou a Glorie, by však nepřekvapilo nikoho z jeho okolí, zvláště ne jeho matku.
Denise McLeanová věděla už dávno, že její jediný syn uplně saje po pozornosti okolí.AJ se narodil 9.ledna 1978 a už jako batole vypadal jako energetický a zábavný showman, který se potácel kolem a bavil svou rodinu a přátele. Vždy byl nejradši středem pozornosti. Jak rostl, zpíval prostě každému, kdo byl ochoten ho poslouchat, a ukazoval skvělý talent pro napodobování mladých lidí jak ze svého okolí, tak třeba těch, které viděl v televizi. AJ přiznává, že byly i časy, kde byl neúnosně protivný. Pramenilo to z toho, jak nesl těžce rochod svých rodičů. Bylo mu pouze pět let, když jeho otec Robert odešel, a na matce zůstala celá tíha chlapcovy výchovy.
Jen díky stálé pomoci svých rodičů si mohla Denise dovolit pracovat, a zajistit tak pro syna pohodlný a bezpečný domov. Bydleli tehdy v novém domku v Boyston Beach, malém pobřežím městě blízko West Palm Beach asi 70 mil od Miami. Bylo to krásné místo pro dětství a AJ si to své užíval. I když vyrůstal v láskyplném prostředí přiznává že mu rozchod
rodičů způsobil dlouhotrvající trauma a že se dlouho nemohl vyrovnat s nepřítomností svého otce.
,,Otec nikdy nebyl na blízku a to bylo pro mě velmi těžké. Nikdy ani nenapsal, ani na mé narozeniny. Všude kolem jsem viděl jiné děti, jak hrají basketbal nebo baseball se svými otci,jen já ne. Nikdy jsme o mém otci doma nemluvili, takže jsem vlastně dlouho nevěděl, proč nás opustil. Myslím že jedním z důvodů, proč jsem vyžadoval tolik pozornosti, bylo právě to, že jsem moc postrádal otce. A protože tam nebyl, snažil jsem se získat pozornost kohokoli jiného. Ale otce mi to nenahradilo. Měl jsem skvělé dětství. Máma i děda s babičkou byli vždy fantastičtí a za všechno, co jsem dokázal, vděčím právě jim. Vždy mě ve všem podporovali a dávali mi pocítit bezpečí, které jsem tak potřeboval. Kdo ví, jaký by byl můj život, kdyby jich nebylo.´´
Ironicky to byla právě absence otce, co předurčilo jeho hvězdnou budoucnost. Denise byla vždy velkým fanouškem herectví a kultury vůbec, a když objevila podobné nadání u svého syna, rozhodla se ho bezpodmínečně podpořit. A když jednou viděla v novinách inzerát hledající děti pro módní přehlídku obchodního domu Boca Raton, neváhala a chlapce přihlásila. I když byl AJ tak mladý (7 let), práci dostal a na molu vystupoval jako přirozenost sama. Byly to jeho první kroky na cestě ke hvězdné kariéře. A AJ si ty první nesmělé krůčky pamatuje dobře.
,, Máma si všimla, k čemu jsem. Věděla, že k sobě prostě musím strhávat pozornost a že udělám cokoli, abych ji získal. Neustále jsem mluvil a dědu s babičkou jsem přiváděl k šílenství. Když už je prý brněly uši, že už mě dál nemohli poslouchat, já jsem stejně tancoval a poskakoval kolem, jen abych upoutal jejich pozornost. Když jsem byl malý, můj bratranec a já jsme vždycky napodobovali všechno, co jsme viděli v televizi. Byl jsem šťastný, když se na mě někdo díval a smál se. Ta módní přehlídka byla první opravdová show a mně se moc líbila. Každý očekával, že budu asi moc nervózní, protože všechny děti kolem byli starší o pár let, ale mně tohle vůbec nevadilo. Převlékal jsem se tehdy vzadu ve stejné místnosti jako dospělé modelky. To bylo něco pro mě - sedm let a všechny ty krásné vysoké ženy se už přede mnou svlékaly. Byl jsem ve svém živlu. Všichni si mysleli, že jsem roztomilý, a hýčkali si mě. ´´
V hledišti byla pak i jiná žena, která si myslela že je AJ roztomilý. Líbil se jí jeho drzý úsměv a byla ohromena jeho sebevědomím. Jmenovala se Nona Lloydová a velmi dobře uměla rozpoznat, má-li dítě přirozené herecké nadání. Byla totiž režisérkou místního dětského hudebního divadla a producentkou divadla Royal Palm Dinner Theater v Delray, městě jen pár mil od pobřeží. Nona měla vždy oči otevřené co se týče nových talentů, a teď právě hledala mladé hochy pro role skřítků ve hře Snow White. Představení mělo probíhat o sobotách a nedělích po dobu jednoho měsíce, ale ona stále nemohla najít žádné vhodné chlapce. AJ jí však hned připadal ideální.
,,Nona promluvila s mojí mámou a já jsem pak dělal konkurz v jejím divadle. Líbil jsem se jí, ale zároveň si nebyla jistá, jestli zvládnu mluvenou roli. Neměl jsem tehdy žádné herecké zkušenosti, ale ona věřila, že budu dobrý alespoň jako Dopey, protože ten ve hře neřekne ani jedno slovo. Byla to pro mne velká příležitost. Před premiérou jsem byl velmi nervózní. Naučil jsem se do jedné scény trochu znakové řeči, ale ve skutečnosti jsem nevěděl, co ,říkám´. Měl jsem být komická postava každého jsem měl rozesmát. Nemohl jsem věřit té reakci. Všechno to pro mne bylo takové nové. Byl jsem sám sebou, a ono to fungovalo.
Nemyslím to nijak zle, ale bylo to moje představení a já jsem z toho byl opravdu šťastný. Když představení končilo, poprvé jsem ochutnal chuť slávy. Chodila za mnou spousta dětí, které mě žádaly o autogram, nemohl jsem tomu uvěřit, ale bylo to skvělé. Podepisoval jsem se celým jménem-Alexander James McLean. To bylo super. Vůbec jsem měl to představení moc rád a rád na něj vzpomínám. Pamatuji si, že se mi líbila představitelka Sněhové královny. Musela být tak o deset let starší, ale stejně si ji dodnes pamatuji. ´´
Když bylo AJ dvanáct, přestěhovali se s mámou asi 300 mil na sever do Kissimmee, města jižně od Orlanda. Pro všestranně talentovaného AJ bylo nezbytné, aby byl blízko centra kultury, kde bylo bezpočet pracovních příležitostí u divadla, televize i filmu. A když se chce mladý člověk prosadit v show byznysu, musí být tam, kde je práce. Stejně jako Denise byl i AJ přesvědčený, že musí rozvinout svůj talent na maximum. Sehnali si agenta a brzy se zapojili do koloběhu konkurzů po celém městě. Denise nebo babička sloužili jako osobní šoféři. AJ navštěvoval ještě lepší a náročnější kurzy hraní, zpívání a tance. Prakticky každý týden byl AJ v nějakém konkurzu a v každém z nich čelil vždy stovkám jiných chlapců, soutěžících o tutéž roli. Znamenalo to spoustu odmítnutí, ale byla to i dobrá zkušenost druhé strany mince zábavního průmyslu. A přineslo mu to i několik dobrých příležitostí v televizi na kanálech Nickelodeon a Disney Channel nebo třeba práci na televizní reklamě. Jeho hlavním zájmem byl však stále tanec a stranou svých profesionálních zájmů si AJ s jedním dalším chlapcem a dvěma dívkami založil taneční skupinu. Jejich rodiče je vozili na různé soutěže po celé Floridě, a i když nikdy nevyhráli, tvrdě pracovali na taneční rutině a na konec to znovu byla nenahraditelná zkušenost. Denise a AJ žili teď v celkem slušném bytě moderního bytového komplexu zvaného The Polos a AJ chodil do nedaleké školy Denn John Middle School. Asi by býval byl takovým obyčejným nováčkem odněkud z jiného města, ale netrvalo dlouho a AJ si svým zpěvem vydobyl své město na slunci i tam. Dirk Donahue byl mladý učitel, který právě přišel do této školy jako učitel zpěvu. Byl šokován, v jakém zoufalém stavu je školní pěvecký sbor, a tak jeho prvním úkolem bylo nalézt nové talenty pro pěveckou skupinu, na kterou by byla škola pyšná. Rozhodl se uspořádat soutěž, která by mezi studenty odhalila skryté talenty. AJ, kterému byl třináct, kupodivu zmeškal všechny konkurzy, jež předcházely této soutěži, ale když se o ní se zpožděním dozvěděl, neváhal se o své místo poprat. Byl to den, Který si pan Donahue dobře pamatuje.
,, Nikdy jsem Alexe předtím neviděl, ale živě si vybavuji naše první setkání. Přišel za mnou do třídy a ptal se, zda-li by se mohl zúčastnit té soutěže talentů. Konkurzy už tehdy sice skončily, ale když kluk chtěl zpívat, nechal jsem ho. Jen málo kluků zpívá, protože si myslí, že zpívání je pro holky. A tak musíte podporovat každý malý náznak zájmu. Dobře Alexi, řekl jsem mu. Ukaž mi, co umíš. Měl s sebou malý kazeťák, a když tam dal kazetu, měl na ní nahranou instrumentální verzi písně, kterou začal zpívat. Bylo to Johnny Be Goode, a úplně mě s tím dostal. Měl naučené takové taneční prvky, nic světoborného, ale udělal několik takových obratů a luskal si prsty do rytmu- byl jsem unesen jeho sebevědomím a byl také o mnoho lepší než všichni ostatní, které jsem z konkurzů vybral. Na té soutěži byl nakonec úplně nejlepší. Na pódiu z něj vyzařovala jeho osobnost a taková jistota projevu, že to všechny šokovalo. Byl nový a všichni se ptali: Kdo je ten chlapec? Byl prostě suverénní.´´
Konkurz tedy vyhrál a dlouho vystupoval v učitelově sboru. Po Denn John Middle navštěvoval AJ krátce i školu Osceola High. Nějaký čas chodil na lekce do sborového zpěvu a svůj vypravěčský talent si vybíjel strašením spolužáků svými duchařskými historkami na Den čarodějnic. Ale jedním z jeho největším triumfů byla soutěž na Jihoamerickém karnevalu, pro kterou si Aj připravil svou sólovou show, která ukazovala všechno, co se do té doby naučil.
Ve svých čtrnácti letech zvládl své vystoupení dokonale a vyhrál první cenu i prémii 1000 dolarů. Porazil ten den i další vycházející hvězdu Tonyho Donettiho. Tehdy se tito dva ještě neznali, ale už za pár týdnů po karnevalové soutěži se znovu setkali a Tony mohl svému soupeři pogratulovat. I když byl Tony o pět let starší, měli toho s AJ mnoho společného a dobře spolu vycházeli. Byly to nejen roky hraní, zpívání a tance, ale oba měli také podobný latinskoamerický vzhled a byli obsazováni do stejných rolí. Po mnoho měsíců se střetávali na všech možných konkurzech a setkáních a postupně se stávali přáteli. Nebylo zase takovým překvapením, že si jich obou všimla Gloria Sicoliová, ale byla neuvěřitelná shoda náhod, že Tony, jako jeden z mnoha dalších, jež Gloria vybrala, šel v tom osudném konkurzu v domě Loua Pearlmana na řadu právě po AJ. Co však nevěděl-dokonce ani AJ-bylo, že Tony Donetti je jen umělecké jméno Howieho Dorougha a že tato dvojitá identita ho má málem stát šance na jeho hvězdnou kariéru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SweetyMole SweetyMole | Web | 25. ledna 2010 v 21:34 | Reagovat

Ahojky já klidně spřátelim ale pro příště (ikdyž jiný už asi nebude když ted spřátelíme =D) to piš do toho "Wanna Be?" =D To je článek přímo pro žádosti o Affs:Dale neva:Dsem zvědavá jakej tenhle blogís bude;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama