0.1 Objevení

8. prosince 2010 v 19:45 | Baríísek-lowe |  ♥příběhy♥
První kapitola....
OBJEVENÍ

Je to špatné. Opravdu to lepší být nemůže. Kdysi to bylo tak jednoduché. Bez starostí i bez povinností. Byl to perfektní život. Teď?! Jsem tady. Stojím uprostřed růžového lesa, kde rostou barevné stromy. Eh... Co to bylo? . Aha to je to zvíře co mě pořád sleduje. Je chlupaté, asi metr dlouhé a zábavně zbarvené. Těší mě docela že někoho tady zajímám. Na druhou stranu mám strach, aby mě to nezabilo. Každou chvíli co pozoruji pohyby okolo sebe, zjišťuje že TO něco se přibližuje blíž a blíž. Potím se. Cítím jak mi po čele teče pot. Dech té šelmy cítím za sebou přímo u mě!.. Bojím se otočit. Zaslechla jsem jakýsi zvuk. To zvíře na mě teď promluvilo.. Říká mi abych se nebála. A cožpak to jde se nebát? jsem v divném světě, kde je vše barevné a k tomu nějaké zvíře na mě mluví. Obchází mě to a stojí to přede mnou. Zírám na tu šelmu snad ještě více než když jsem jí jen slyšela. Na tom velkém barevném zvířeti seděl malý skřítek. Usmívá se na mě a má vtipně dlouhé a zahnuté uši. Usmívám se tedy také. ,,Jsi tu nová že?´´ ozvalo se od malého stvoření. Sklápím hlavu a tiše kývám. Sesedá to ze svého oře a jde to ke mě. je mi to sotva ke kolenům a tak raději si klekám abych si toho malého prohlédla. ,,Já jsem Cici´´ zase se usmívá a natahuje ke mě malou ručičku. Házím na svou tvář radostný úsměv a natahuji k němu svůj ukazováček. ,, já jsem Lucci´´ také se představuji. Chtěla jsem něco říci, měla jsem tolik otázek na to kde jsem, c se stalo a co to je za svět, ale Cici jen dal svůj prst na ústa.,, Nic neříkej, vím co vše mi chceš říci. máš strašně mnoho otázek, ale vyčkej. Pojď se mnou a vše co potřebuješ se dozvíš.´´. Nastala chvíle ticha a přemýšlení. Dobře. Vždyť nemám co ztratit. Mužík nasedl zpátky na oře a jel kousek přede mnou aby mě jakoby vedl. Já jako poslušná dívka jsem šla za ním. Okolo mě bylo mnoho zajímavých věcí, které bych moc ráda prozkoumala, ale nebyl čas a já ještě pořád nevěděla o co jde. Po dlouhé cestě jsme se zastavili u velkého žlutého stromu. Cici sesedl a několikrát zaťukal na kůru, která trčela u země ze stromu. Ze strany stromu vyletěla malá kartička a skončila Cicimu v ruce. ousmál se a pozval mě abych vešla do stromu. Koukala jsem na něj jako poprvé. Zasmál se. Kopnul do stromu a náhle se ve stromě otevřel vchod. Poohlédla jsem se jestli to někde viděl, ale nikdo tam nebyl než já a on. Znovu mě vyzval k tomu abych vstoupila do stromu. Překvapená, ale i se strachem jsem tak učinila.Vmžiku byla tma. Strom se uzavřel a já už jen cítila, jako bych byla ve vzduchu a letěla. Kéžbych jen vtipkovala.Vstoupila jsem do něčeho, co mi lidé nazýváme výtah. *!BUM!* Zastavila jsem se a strom se znovu otevřel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 salvy-en salvy-en | 9. prosince 2010 v 18:42 | Reagovat

No teda :-) Chválím tě :-) Přečetla jsem si kousek a je to úžasné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama